„Co sám nerad, nečiň druhým.“

I vy se budete zlobit, pokud v bezprostřední blízkosti vašeho plavidla uvázaného u břehu propluje jiné plavidlo, které způsobí velké vlny a ty Vaší lodí zacloumají a narazí ji na břeh. Pokud míjíte vyvázaná plavidla, plujte od nich co nejdál, aby vlny, které k nim dojdou, již byly dlouhé a oblé. Vlny nesmíte způsobovat v obvyklých místech stání plavidel, u přístavních můstků osobní vodní dopravy, u těchto můstků se ale nesmíte ani vyvazovat. Pokud plujete, velikost vámi způsobené vlny dobře zhodnotíte, když vlna dojde ke břehu. Důležité tedy je, se za plavby také dívat dozadu, a mít přehled o tom co se děje na řece za vámi.

Ale i ti, kteří si vyváží plavidlo u břehu, by jej měli vyvázat tak, aby je vlny nemohly poškodit. Pohybujeme se na vodě, ke které vlny patří a nelze je zcela vyloučit.

V režimu plavby v kluzu mohou plout pouze plavidla, která jsou k tomu konstrukčně uzpůsobená. Mají ploché dno, ve tvaru písmene "V".

Takto konstruované plavidlo může v zásadě plout ve třech režimech plavby, a to ve výtlačném režimu, v přechodovém a v kluzu.

Výtlačný režim plavby

Výtlačný režim plavby je charakteristický tím, že délka vodorysky se zásadně nemění oproti stavu, kdy je plavidlo v klidu/stojí. U zádě plavidla se nevytváří prohlubeň, do které se noří záď plavidla, a tak nedochází k podélnému náklonu plavidla. U přídě se vytváří příďová vlna a nedochází k rozstřiku vody do stran.

Rychlost, kterou je plavidlo schopno plout ve výtlačném režimu plavby je závislá na délce plavidla, tvaru dna, hmotnosti plavidla a výkonu pohonné jednotky/motoru.

Při plavbě ve výtlaku je vliv hydrodynamického vztlaku zanedbatelný. Jeho vznik je závislý na tvaru dna a rychlosti plavby.

U plavidla konstruovaného pro plavbu v kluzu se hydrodynamický vztlak zvyšuje se vzrůstající rychlostí plavidla. Při plavbě ve výtlaku je tedy možné, že velké, těžké plavidlo popluje ve výtlaku vyšší rychlostí, než např. gumotextilní člun s relativně slabým motorem.

Přechodový režim plavby

Tento režim plavby je charakteristický tím, že u zádě plavidla se vytváří výrazná prohlubeň, do které se zanořuje záď plavidla, plavidlo tak pluje v podélném náklonu, se zdviženou přídí. U přídě se nevytváří příďová vlna, plavidlo hrne vodu dnem. V místě, kde plavidlo hrne dnem vodu, se vytváří výrazná příčná vlna, u které začíná docházet k mírnému rozstřiku vody do stran. Plavidlo plující v přechodovém režimu již nepluje ve výtlaku.

Vliv hydrodynamického vztlaku se zvýšil, ale rychlost plavidla není dostatečná, aby plavidlo přešlo do plavby v kluzu.

V tomto režimu vytváří plavidlo největší vlny a může tak způsobovat nebezpečné vlnobití.

Plavba v kluzu

Díky své konstrukci, plochému dnu ve tvaru "V", díky své rychlosti pluje plavidlo v kluzu. Oproti předešlému režimu se podélný náklon plavidla snížil, zmenšila se i prohlubeň u zádě plavidla a dochází k výraznému rozstřiku vody od přídě plavidla do stran.

Hydrodynamický vztlak vytlačil trup plavidla nad vodu a umožnil plavidlu klouzat.

Velkost vlny, kterou plavidlo vytváří je závislá na ponoru plavidla, podélním náklonu plavidla a tvaru dna, resp. na velikosti tvaru "V" dna plavidla.

Plavba vodních skútrů

S vodním skútrem můžeme po vodní cestě/řece plout z bodu A do bodu B. Při takové plavbě nedochází k častým změnám směru plavby, plavidlo pluje rovnoběžně s břehem, kopíruje jeho členitost. Pokud dojde k míjení s jiným plavidlem, může dojít při přejíždění vln k drobným skoků. Těm by neměl vůdce plavidla napomáhat přenášením těžiště. Plavba vodního skútru se tak v zásadě neliší od plavby ostatních motorových plavidel.

Pokud chce vůdce vodního skútru provádět figurální plavbu, musí s plavidlem odplout do vymezené vodní plochy, která je k tomu vymezená státní plavební správou. Vůdce vodního skútru, který chce do plochy vplout za účelem provádění figurální plavby, musí zkontrolovat, zda svým vplutím nepřekročí povolený počet skútrů, které mohou být současně v prostoru. Při plavbě v tomto prostoru neplatí některá ustanovení pravidel plavebního provozu, která upravují vzájemné potkávání plavidel. To znamená, že vůdci vodních skútrů musí ve zvýšené míře respektovat ostatní, kteří se v prostoru pohybují.

Důležité, a to je oproti minulým letům výrazná změna, do této plochy nesmí v její provozní době, která je vyznačení na signálních znacích na břehu, vplouvat ostatní plavidla. Tato zásada platí i u prostorů určených pro vodní lyžování.

Za figurální plavbu se považuje plavba, kdy dochází k častým změnám směru plavby, které nejsou zapříčiněny hustotou plavebního provozu. Poloměr oblouků je malý, opakovaně dochází k přeskakování vln, které sám vodní skútr způsobil svou plavbou, nebo využívá opakovaně vlny ostatních plavidel. Vůdce plavidla se s vodní skútrem se zanořuje a vyskakuje nad hladinu nebo objíždí uměle vytvořené překážky, jako nař. bóje apod.